Vilem Hujnak: Příběhy z Barcelony

2. září roku 2018 jsem se po hlavě vydal do neznámého dobrodružství. Stěhoval jsem do

Barcelony na půl roku na studijní pobyt Erasmus. Tento článek shrnuje v několika krátkých

příbězích mé rozmanité zkušenosti z tohoto krásného města.


Bydlení žádný problém – příběh první


Začátek toho příběhu sahá 2 měsíce zpět před příletem do Barcelony, kdy jsem si

začal hledat bydlení. Neumím španělsky. Rovnou jsem sáhl po aplikaci Badi – takový Tinder na byty – a během pár dní jsem si volal s chlapíkem, který se jmenuje Leo, a který mně přes videohovor ukázal byt. Při záběru na gauč prohodil lámanou angličtinou s velice španělským přízvukem "this is my husband" a šlo se do kuchyně. Nebyl jsem si jist, jestli jsem slyšel správně, ale na nic jsem se neptal. Protože se mi byt líbil a nechtěl jsem to víc řešit, plácli

jsme si. Po příletu a příjezdu na Placa d'Espanya jsme se potkali na zastávce autobusu a šli směrem k bytu. Cítil jsem neskutečné vzrušení. Procházeli jsem ulicemi mého vysněného města a já měl plnou hlavou očekávání. Po pár minutách jsme přišli do bytu. Pozdravil jsem se s dalšíma dvěma spolubydlícími. Jeden z nich byl opravdu manžel Lea a druhý byl taky homosexuál. Jakožto straight guy, v tu chvíli jsem věděl, že následující půl rok nebude žádná nuda a určitě se dostanu z komfortní zóny, po čem jsem tolik toužil.


Je libo párty? – příběh druhý


Erasmus v plném proudu, tento den začal kocovinou. Na svém skvělém dopravním

prostředku – Morisovi, o kterém se dozívte v dalším příběhu – jsem dojel na devět hodin ráno

pět kilometrů do školy a protrpěl 4 hodiny cvičení a přednášek. Oběd v podobě čínské

polívky mě celkem vzpružil a odebral jsem se na workoutové hřiště na Playa de Barceloneta,

kde jsem ze sebe vypotil zbytek alkoholu a jel na byt. Na siesty jsem si zvykl hodně rychle a

po cvičení přišla velice vhod. Zde bych chtěl vypíchnout, že Španělé (a také Katalánci)

většinou chodí spát nejdřív po půlnoci, vstávají později a odpoledne opravdu chvíli spí. Ale

zpět k příběhu, v osm večer jsem měl sraz s kámošema ze školy v legendární taverně

L'Ovella Negra a hned nám na stole přistál kyblík pětilitrové sangrie. Má snaha naučit se

španělsky vyústila v nové velice univerzální fráze jako "Venga!" a "Que bueno!", které jsem

pak s grácií používal celý večer.

Další zastávkou byl club Pacha. Dlouhou frontu jsme jednoduše předběhli a velice hladce se

dostali dovnitř, protože jsme vyslovili magické slovní spojení "We're on the Shaz list".

Nevím, jestli to funguje dodnes, ale Shaz byl náš organizátor studentských akcí a očividně

měl známe všude. Za zkoušku to rozhodně stojí. A nejen, že jsme předběhli celou frontu, ale

také jsme dostali náramek do VIP zóny, kde byla velká lahev vodky, šampaňského a nějaké

plechovky Redbullu. V tu dobu se mi líbila jedna slečna – říkejme jí třeba Christin – která s

námi do klubu šla, ale z nějakého důvodu nedostala VIP náramek. Jako správný gentleman

jsem ji chytil za ruku a protáhl ji do VIP zóny ke zbytku party. Na převážně španělské

písničky jsme tancovali do čtyř do rána a pak se odebrali domů. Po cestě podél pláže jsme

potkali pár prostitutek a zlodějů, ale v tento den jsme cestu přežili ve zdravý a se všemi všemi

věcmi.


Nesnášíte metro? Já taky – příběh třetí


O "krásně" vychlazeném metru jsem slyšel mnoho příběhů, ale dokud to člověk nezažije

na vlastí kůži, tak neuvěří. Na klimatizaci jsem nebyl nijak zvyklý a když člověk čeká v

dusném podzemí na stanici metra v 35 stupních a pak vejde do metra, ve kterém je

19, to je opravdu šok. Ze začátku jsem jezdil převážně na skútrech eCooltra a Yugo, ale jak došly volné minuty, přemýšlel jsem, co s tím. Zavzpomínal jsem na mladá léta, kdy jsem jezdil na skejtu a bylo jasno. Koupil jsem si shortboard, kterého jsem tématicky pojmenoval Moris. Od té doby jsme spolu najezdili okolo patnácti kilometrů denně krásnými uličkami Barcelony. Naprosto úžasný relax. Nejraději jsem měl večerní jízdy z kopce po široké ulici z Placa de Espanya na Placa de Catalunya. Ne nadarmo se říká, že je Barcelona Mekka skateboardingu.


Je libo podzimní lásku? – příběh čtvrtý


Řekl bych, že randění je jedno z těch zajímavějších témat, a protože jsem si ho v Barceloně

užil dost, tímto příběhem bych chtěl předat pár tipů na místa a aktivity, které stojí za to.

Slečnu z druhého příběhu jsem potkal v parku Ciutadella na dvoupatrové fontáně a

památníku Cascada Monumental. Hned naproti fontány je jezírko, na kterém se dají půjčit

malé loďky a v měsíčním svitu musí stát projížďka opravdu za to. Tu jsem ale promeškal a

lituji toho dodnes.

Vynahradil jsem si to ale lekcí salsy a pachangy o které se říká, že je to "sex on the

danceflor", což bylo naše první neoficiální rande. Jakožto student IT jsem následně vsadil na

moderní technologie a stáhl si aplikaci Detour, která nabízí několik řízených VR prohlídek

Barcelony. A skvěle to funguje i ve dvojici. Nejzáživnější pro nás byla tour po El Raval.

Dozvídat se o temné historii Barcelony a stát na stejných kamenech, kde se to všechno dělo, bylo ohromující. Jestli máte rádi vyhlídky stejně jako já, nesmíte si nechat ujít výhled ze střechy hotelu Barceló Raval, z vršku monumentu Kolumba nebo od muzea MNAC. Romantické západy slunce pak na Bunkers del Carmel.

Jakožto milovník řemeslného piva, o kterém bude pátý příběh, jsem sáhl i po randění v

craftbeer barech. Mám takovou tradici, že si vždy sedám přímo na bar, nejvíc se tam toho děje a jste přímo u zdroje. Za vypíchnutí stojí BrewDog, kde je skvělá atmosféra, ještě lepší pivo a můžete si u toho zahrát třeba Jenga. A taky BlackLab Brewhouse, kde mají krásně pohodlný křesílka, ideální na dlouhé zpovědi o svých životech.


Máte rádi pivo? Já taky – příběh pátý



V neposlední řadě jsem v Barceloně věnoval velké úsilí poznávání, porovnávání a hodnocení desítky pivnic a barů. Nejvíc mi k srdci přirostla již zmíněná taverna L'Ovella Negra Ramblas, kde jsme s kamarády vypili hektolitry piva, sangrie a snědli kila popcornu. Bar Le Cyrano nikdy nezklamal svou punkovou atmosférou. Manchester bar hrál nejlepší hudbu a na čepu tekl Heineken, což bylo, věřte mi, mnohdy vysvobození od španělských piv. A Belushi's bar byl skvělý svými zápasy v beer pongu. Kdyby vás zajímal více ucelený závěr z mého pivního výzkumu, budu moc rád, když si přečtete můj příspěvek na stránkách mého blogu Viliam`s Crafty Tales na http://craftytales.cz/barcelona-tale/


Závěrem, idkyž jsem procestoval spoustu koutů Země, do Barcelony se vracím s největším

nadšením a celé město mi přirostlo k srdci jako žádné jiné. Doufám, že vám moje příběhy

přinesly něco navíc a inspirovaly k dalšímu poznávání Barcelony.


Viliam


MOHLO BY ŤA TIEŽ ZAUJÍMAŤ:

Španielska kuchyňa : Chipirones

Park Güell zaviedol kontrolu prístupu do celého areálu

Jazykové okienko: Katalánsky somár, príbeh symbolu

Španielska kuchyňa: Una clara , por favor!

Pre viac informácií sledujte nás na Instagrame @milujembarcelonu alebo na SPOTIFY alebo na Facebook stránke Moja Barcelona - Sprievodca Barcelonou

31 views0 comments